Italové

Italské Valle di Ledro

 

Fotoprezentace Lenky a Michala Hladkých z květnového zájezdu 2013 za přáteli do italského Valle Di Ledra

http://www.youtube.com/watch?v=tTlkF-ehZi8

Fakta a historie

Údolí jezera Ledro (Valle di Ledro) se nachází v podhůří Alp (650 m n. m.), nedaleko Lago di Garda, na severu Itálie v provincii Tridentsko. V šesti obcích údolí - Tiarno di Sopra, Tiarno di Sotto, Bezzecca, Concei, Pieve di Ledro a Molina di Ledro - dnes žije kolem pěti tisíc obyvatel. Obce jsou sdruženy ve Svazu obcí Valle di Ledro (Unione dei Comuni Valle di Ledro), který zaštiťuje jejich velmi intenzivní spolupráci. Údolí jezera Leddro je místem čilého kulturního života, nabízí výborné podmínky pro rekreaci, turistiku i sport.

Do 1. světové války bylo Tridentsko, včetně Valle di Ledro, součástí Rakouska-Uherska. Během 1. světové války byli muži z Tridentska vysláni do bojů na ruskou a srbskou frontu. Protože Tridentsko bylo hraniční oblastí a předpokládal se zde průběh fronty, bylo po vstupu Itálie do války proti Rakousku-Uhersku, 24. května 1915, více než 75 tisíc osob (starců, žen a dětí) spěšně evakuováno především na sever Tridentska, do Tyrolska, horních a dolních Rakous a také do Čech a na Moravu. Tridentsko bylo spjato s Čechami již z doby dávno předcházející rakousko-uherskou monarchii a 1. světové válku. Za přispění syna Jana Lucemburského Karla, pozdějšího Karla IV., se v roce 1337 stal tridentským biskupem brněnský kanovník Mikuláš, který požádal krále Jana Lucemburského o svolení k umístění svatováclavské orlice do znaku tehdejšího tridentského biskupského knížectví. Král Jan Lucemburský, který je zde nazýván Český, žádosti v roce 1339 vyhověl. Tridentská provincie má dodnes tuto svatováclavskou orlici ve svém znaku.

Evakuace během 1. světové války se dotkla i obyvatelstva obcí z Valle di Ledro. Na základě nečekaného rozkazu z 22. května 1915 bylo ze dne na den více než 3000 osob z celkového počtu 4700 obyvatel dopraveno do Čech, ostatní pak do Rakouska. V Čechách byli Ledrenští rozmístěni v několika desítkách obcí, zejména na Příbramsku, Kladensku, Turnovsku a v okolí Stříbra. Z původně oznámeného jedno až třítýdenního pobytu v Čechách se nakonec staly tři roky. Ledrenští byli v Čechách dobře přijati. Přístřešek, stravu i práci, většinou na polích nebo například v Příbrami v květinářství u Voláků, jim poskytly jednotlivé rodiny. I přesto, že bylo mnohdy obtížné se vzájemně dorozumět, vznikly mezi českým a ledrenským obyvatelstvem velmi přátelské vztahy. 439 ledrenských vysídlenců v českém exilu zemřelo. Řada z nich v roce 1918 na následky španělské chřipky. V některých obcích na místních hřbitovech lze nalézt i jejich hroby.

 

František Xaver Holas v knize Dějiny Svaté Hory (1929) Italští uprchlíci na Svaté Hoře - z knihy o italských uprchlících píše: "Dne 15. července 1917 přijelo opět jiné procesí italských vystěhovalců z okolí Stříbra, Touškova, Bělčic, z Příbramě a Březových Hor, ano až z Moravy od Třebíče, Náměště a Mohelna. Přivedl je italský kněz Girolamo Viviani. Dne 13. srpna přišlo opět jiné procesí italských vystěhovalců od Bechyně a Rakovníka počtem asi 100 hlav se svým knězem P. Liberiem Alamerem. (...) Ve dnech 14. července 1918 přišli na Svatou Horu vykonat pobožnost uprchlí Italové, počtem asi 60 osob z okolí Bechyně a dne 18. srpna přišli italští uprchlíci tyrolští ze všech končin Čech. Bylo jich daleko přes 1000 hlav. Zbožnost italských uprchlíků a jiných byla příkladná. Budilo podiv, jak četní Italové naučili se řeči české v tak krátké době" (s. 668 - 670).

Po skončení války se v prosinci 1918 ledrenští vysídlenci vraceli domů. Holas v Dějinách Svaté Hory uvádí: „Neméně potěšitelná byla dvojí návštěva uprchlých Italů na Svaté Hoře dne 5. a 12. prosince 1918, kde vykonali vroucí pobožnost a dojemný způsobem se Svatou Horou se rozloučili." V údolí však po bojích nezůstal kámen na kameni. Ve válkou zpustošené domovině, která zároveň příslušela k nové vlasti - Itálii, a v srdci se vzpomínkou na zahynulé blízké byl začátek nového života opravdu nelehký.

Na přijetí v Čechách Ledrenští v dobrém velmi často vzpomínali, vyprávěli o tom svým potomků a naučili je i pár slov česky. Bývalí vysídlenci udržovali ještě dlouho po 2. světové válce kontakty s českými hostiteli. A tak se tříletý pobyt vyhnanců v Čechách stal nedílnou součástí historie Valle di Ledro.

/čerpáno ze stránek Svaté Hory/

Putovní výstava Bohemia mia

29. 10. 2012

VChyňavě na Berounskuslavnostně zahájila předsedkyně Poslanecké sněmovnyčesko-italskouvýstavu historických fotografií Boemia mia.

 

Tato výstava je putovní, byla zahájena 30. dubna 2012 v Italském kulturním institutu v Praze a pak byla prezentována v městech a obcích spjatých s pobytem italských vysídlenců v Čechách – Příbramí, Svatou Horou, Všení Novým Knínem, Buštěhradem a Doksy. Chyňava je tak posledním místem v Čechách, kde bude „Boemia mia“ prezentována.

 

Výstava Boemia mia je věnována památce italských vysídlenců z tridentského údolí Valle di Ledro, kteří  během první světové války (resp. v letech 1915–1919) našli azyl v Čechách a na Moravě.

Pohraniční oblast Tridentska v jižním Tyrolsku patřila v roce 1914 k Rakousku-Uhersku. Všichni tamní muži tudíž museli po vyhlášení války narukovat do rakouské armády a byli odveleni na ruskou frontu. Když pak v roce 1915 Itálie vstoupila do války na straně mocností a v této pohraniční oblasti se očekávaly první boje, byl vydán příkaz k evakuaci civilního obyvatelstva. Ze dne na den, během několika hodin museli převážně ženy, děti a starci opustit své domovy a vše, co celý život pracně budovali, udržovali a měli rádi. Lidé, kteří z velké většiny nikdy nevycestovali z rodného údolí, museli nastoupit do nákladních vlaků a vydat se za neznámým cílem a nejistou budoucností.

Po strastiplné několikadenní cestě byli vysazeni v Čechách a na Moravě a rozděleni do několika desítek měst a obcí. Předpokládalo se, že tato anabáze potrvá několik týdnů, nakonec se ale protáhla téměř na čtyři roky. Bez finančních prostředků, bez znalosti reálií a českého jazyka to byla pro italské vysídlence velice těžká životní zkouška. Po počáteční nedůvěře místního obyvatelstva si však záhy svou pracovitostí, skromností a zbožností získali úctu a lásku Čechů.



Putovní výstava Bohemia mia (29.10.2012) Putovní výstava Bohemia mia (29.10.2012) Putovní výstava Bohemia mia (29.10.2012) Putovní výstava Bohemia mia (29.10.2012) Putovní výstava Bohemia mia (29.10.2012)čerpáno ze stránek poslanecké sněmovny

 

<http://www.webtv.provincia.tn.it/focus/-altri_eventi/pagina392.html>

 

 

<http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/201191-italove-se-vratili-po-temer-sto-letech-do-chynavy-na-fotografiich/>

 


# http://www.youtube.com/watch?v=1yjfM1XkqLk
#
# http://www.youtube.com/watch?v=Ksh5kDoTka4&feature=relmfu